Jules Massenet – O nature pleine de grâce (Werther), En fermant les yeux (Manon). Jacques Offenbach – Au mont Ida (Krásná Helena). Charles Gounod – Ah! Leve-toi, soleil! – Ange adorable (Romeo a Julie), Salut! Demeure chaste et pure (Faust). Gaetano Donizetti – Pour me rapprocher de Marie – Ah! Mes amis, quel jour de fete! (Dcera pluku). George Bizet – Je crois entendre encore (Lovci perel). Hector Berlioz – O blonde Céres (Trójané). Léo Delibes – Prendre le dessin d'un bijou … Fantaisie aux divins mensonges (Lakmé). Édouard Lalo – Puisqu’on ne peut fléchir … Vainement (Le Roi d’Ys). Petr Nekoranec - tenor, Česká filharmonie, dirigent Christopher Franklin. Jeho hvězda zatím nejjasněji zazářila v lednu 2017, kdy ve svých 25 letech exceloval na soutěži Francesca Vi?ase v Gran Teatre del Liceu v Barceloně. Petr Nekoranec tu získal hlavní cenu a nad to cenu Plácida Dominga pro nejlepšího tenoristu, a to už něco znamená. Dva roky studia v rámci Lindemannova programu v newyorské MET doplnily jeho zkušenosti z Bayerische Staatsoper v Mnichově a připravily jej na další cestu do velkého světa opery. Tento Nekorancův nahrávací debut s francouzskými áriemi je jen stvrzením jeho vstupenky mezi pěveckou elitu; debut s vynikající Českou filharmonií za zády a zkušeným Christopherem Franklinem po boku. Petrův lehký, pohyblivý hlas jej s důvěrou provede všemi koloraturami italského repertoáru, ovšem jeho barevnost i Petrova bezchybná hudební intuice jej neomylně vedou do světa francouzské opery; do světa nepřeberné škály hlubokých i jemných emocí (árie Nadira "Je crois entendre encore" z Bizetových Lovců perel), milostných citů i nevázaného veselí. Ve všech těchto polohách vyznívá zpěv Petra Nekorance s pozoruhodnou lehkostí, prostotou a důvěryhodností. Jako by nebylo nic snadnějšího, než zpívat... Ah! Mes amis, quel jour de f?te! Francouzský debut mladé pěvecké hvězdy s Českou filharmonií